Príslovia: České

Která slepice nenese a kdáče a žena na svého muže kváče, která pak slepice kokrhá a žena se na svého muže potrhá - té slepici sluší upéci a ženě dáti kyjem po pleci.

Bůh dal lidem pokrm, čert kuchaře.

Štěstí má mnoho přátel.

Starý přítel a staré víno řídko chybuje.

Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.

Od dobrého se rádo ulže a k špatnému přilže.

Přílišné štěstí, pouhé neštěstí.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem.

Člověka při víně poznáš.

Kdo mnoho mluví, lže, nebo se chlubí.

Na každém šprochu pravdy trochu.

Pro smrt není léku, byť člověk snědl apatéku.

Svěř se tetě, roznese tě po všem světě.

Láska je jako louže - neodteče, ale vyschne.

Kdo umí zpívat a smát se, ten se neleká žádného neštěstí.

Která chválí cizí muže, snadno vstoupí v cizí lóže.

Koho kaše spálila, ten i na podmáslí fouká.

Šetrnost nad bohatství.

Příteli k pomoci třeba o půlnoci.

Člověk by neměl zestárnout, dokud nezmoudří.

Pod sladkým medem tráví lidi jedem.

Kam tě nezvou, tam se nehrň.

Neštěstí netřeba hledat, samo od sebe přijde.

Nepálený dubový popel nejlepší pro lenost prostředek.

Ať už máte zdraví jakékoli, do konce života vám nevydrží.

Hubu zapni, oči napni.

Humor je kořením života.

Strach veliká věc a smrt holé nezdraví.

Na břich si lehnouti a hřbetem se přikrýti.

Přichází-li chudoba dveřmi, prchá láska oknem.

Kdo se směje, místo aby zuřil, je vždycky silnější.

Žena muže želí, dokud nezvře zelí.

Žádný učený z nebe nespadl.

Všechna sláva, polní tráva.

Rci pravdu, a viz, kudy utečeš.

Práce kvapná málo platná.

Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl.

Hněv je špatný rádce.

Kdo po vysokých věcech touží, po neštěstí touží.

Sejde z očí, sejde z mysli.

Ořech tvrdý, zub červivý. Mladá žena, kmet šedivý. Toho spolknu, radím, se střes, věc nejlepší jest rovná spřež.

Mlčením člověk mnoho řečí odbude.

Do očí bratr, za zády had.

Kdo v lásce dlouho váhá, nakonec prohrává.

S nepřítelem se nesvař, ale dočekaje ho, když přes lávku půjde, podtrhni mu nohy, ať sám upadne.

Ryba hledá kde je hloubš, člověk kde je líp.

To je život! Koupíš cedník - teče, dáš ho spravit - necedí.

To mám muže! Nikam se mi hoditi nechce - do postele tuze malý, do kolébky tuze velký.

Dalo se hovno v tanec a ještě si boky podepřelo.

Z sytosti břicha vítězství béřa zadek.

Světa nepřebudu, díla nepředělám.

Kdo nemá s kým by se vadil, pojme sobě ženu.

Přátelské služby se neúčtují.

Líná huba holé neštěstí.

První předchůdcové v lásce jsou oči.

Žena věrná, milá, jest divná co vrána bílá.

Tchyně a uzené - nejlepší studené.

Rozlobený nikdy nebyl dobrý.

Kdo o kom před tebou, jistě o tobě u jiných.

Nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází.

Kdo nemá, s kým by se vadil, pojmi sobě ženu.

Šaty dělají člověka.

Když se starý člověk jednoho rána probudí a nic ho nebolí, znamená to, že je mrtvý.

Co v srdci vře, v prstech vykypí.

Málo dáti hanba, mnoho škoda.

Lepší moci hrst než práva pytel.

Práce je posvátná, ale blahoslavený, kdo se jí umí vyhnout.

Manželé, kteří se milují, řeknou si tisíc věcí, aniž promluví.

Je lepší uklouznout nohama než jazykem.

Bohatství plodí závist, chudoba nenávist.

Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci.

Chodí štěstí dokola, sem tam padne na vola.

Chceš-li ztratit přítele, půjč mu peníze.

Člověk musí být velmi hloupý, aby o tom nevěděl.

Často lidé hynou klevetníků vinou.

Láska je nemoc, a zdraví se nechce.

Dobré slovo hubu nespálí.

Skleróza nebolí, ale co se člověk naběhá!

Kdo si svého mistra váží, na toho hlad nedoráží.

Sytý hladovému nevěří.

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.

Zlý člověk, když sám hyne, rád by celý svět zahubil.

Tomu, kdo se dívá, není žádná práce zatěžko.

Komu není rady, tomu není pomoci.

Kde je málo úsměvu, tam je málo úspěchu.